1. - O Bohu:

"Uvěřit v Boha vyžaduje stejnou dávku odhodlání, jako když se neplavec poprvé přestane dotýkat dna a svěří se vodě aby ho nesla."

 

2. - O církvi:

"Komunistický režim nám vnutil představu, že církev ve státě je jen něco jako spolek králíkářů. Když si ale uvědomíme tu miliardu a dvě stě miliónů (jen) katolíků ve světě, základ naší celé euroatlantické kultury, dva tisíce let platné pravdy, autoritu papeže a jeho hlavní sídlo v Římě, pak je to přesně naopak. Nebo jinak: Vezmi si mapu světa. Vyhledej na ní Českou kotlinu a zvaž, zda jsou její obyvatelé skutečně ti nejpokrokovější mezi všemi ostatními, že žádného Boha nepotřebují."

 

3. - O modlitbě:

"Říkat něco současnému člověku o modlitbě nemá smysl. Porozumí vám spíš, když použijete termín "duševní hygiena", nebo přímo "individuální psychoterapie."

 

4. - O kůrovci na Šumavě:

"Problém je v cílové představě, co chceme ze Šumavy mít. Jestli hospodářský les, pak kácejme, vysazujme
a ochraňujme. Jestli chceme rezervaci, nechejme to na přírodě."

 

5. - O poválečném odsunu Němců:

"Není možné odsuzovat rozhodnutí o této skutečnosti, aniž bychom jedním dechem nezmínili též následky války."

 

6. - O lepším životě za komunistů:

"Nelze zmiňovat pouze nesporné sociální jistoty a plnou zaměstnanost bez připomínky naprosté dehonestace, nebo dokonce likvidace zastánců svobodného názoru."

 

7. - O morálce:

"Naším základním nedostatkem je stále menší schopnost rozlišit, co je v životě dobře a co špatně. Chybí zde výchova k přirozenému respektu k autoritě, která je odvěkým nositelem tohoto kodexu."

 

8. - O absenci morálky:

"Nemorální prostředí těžce postihuje slušné jedince tím, že tito doplácejí na vandaly, zloděje, příživníky
a následná opatření proti nim. Musejí platit provoz věznic, nápravných zařízení, institucí, obnovu hodnot
a podobně.

A nejen to. Stav společenského bahna nabyl nebývalých rozměrů, pronikl do všech oplastí našeho života. Kyne v médiích, v umění, v literaruře, bují dokonce mezi "osobnostmi", které by měly už z povahy své profese v lidech formovat touhu po spravedlnosti, pravdě  a kráse a pouštět mezi ně pouze kvalitní výstupy."

 

9. - O nejhorším rysu Klausovy éry:

"Není špatný ten kdo páchá přestupky, ale ten, kdo na ně upozorní."

 

10. - O totalitě:

"Nikdy by nemohla existovat bez veřejné podpory většiny občanů, kteří jí posluhovali. Je tragické a bohužel
i typické, že se ani dnes nikdo z nich nehlásí (třeba jen symbolicky) ke spoluzodpovědnosti za zničené osudy té části spoluobčanů, kteří se před totalitou nikdy nesklonili."

 

11. - O nahotě:

"Ta sama o sobě není pobuřující do té doby, než jí podsuneme své vlastní pobuřující představy."

 

12. - O pýše:

"Člověk není tím, kdo určuje běh svých věcí, byť je o tom někdy i skálopevně přesvědčen. Vinu za své neúspěchy přičítá obvykle jiným, zásluhu za úspěchy však vždycky jenom sám sobě."

 

13. - O svobodě:

"Co to je? Z mnoha interpretací tak nejasného pojmu bych si vybral tu osobnbí, občanskou. S tou národní, politickou či společenskou si stejně  každý momentální pán dělá co se mu zlíbí."

 

14. - O (biblické) podřízenosti ženy:

"Někdy je kolem toho v debatách hodně humbuku a hysterických výkřiků ateistických feministek, ale je to prosté:

  Muž dostal za povinnost se o svoji ženu postarat, aby měla dost klidu k péči o rodinu. Byl za ni před Bohem vždy plně odpovědný, a to ani z hlediska faktického přežití či bezpečnosti nikdy nebyla žádná legrace. Tato přirozenost není jedinou, kterou dnešní civilizace totálně zničila."

 

15. - O (evolučním) vývoji člověka:

"Když se přidržíme zoologů, patříme mezi primáty. Jednoho z nich stvořil Bůh k obrazu svému a nazval ho člověkem. Při rozmanitosti živočišných druhů se tvorové nevyvíjeli jeden z druhého, ale konkurovali si.
Z primátů přežil kromě člověka jenom šimpanz, orangutan, (yetti) a gorila. Něco o tom říká i Bible, když vyvolený národ přišlý z Egypta vyhubil "pronárody" aby mohl obsadit jejich území."

 

16. - O hledání:

"Nejdřív si najdi svůj svět, ve kterém chceš žít. Jistě v něm najdeš i svou lásku."

 

17. - O spravedlnosti:

"Až nám konečně dojde, že světská spravedlnost neexistuje, pořád je zde ještě naděje věčné pravdy v Božích mlýnech."

 

18. - O marnosti?:

"Než také začnu psát ty oblíbené knížky o ničem, zkusím nejdřív ty odporně pravdivé, které nám připomenou jací skutečně jsme."

 

19. - O oportunismu a masové kolaboraci s komunisty:

"To první z těchto hrozných slov znamená opouštění zásad ve prospěch okamžitých výhod a to druhé není
o nic méně hroznější, protože označuje nečestnou spolupráci s někým. Oba výrazy se používaly výhradně ve vztahu k cizím nepřátelským mocnostem, ale stejnou, ne-li horší devastaci sebeúcty lidí dokážou způsobovat i patologické ideologie z domácích zdrojů.

 

Většina lidí o tom dnes nechce ani slyšet - nikdo není rád, když se mu připomenou jeho vlastní hříchy - ale netřeba hned hysterčit a bezhlavě se vymlouvat. Byli tím v jistých dobách postiženi skoro všichni. Já jen, aby se nezapomínalo, že mezi námi žili i takoví, kteří se před totalitou nesklonili. A tím nemyslím přímo aktivní disidenty a bojovníky. O těch se už ví dostatečně. Jak se však ukazuje, běžný trpící charakterní občan nikoho nezajímá. A to je hodně špatně."

 

20. - O důvodech, proč jsem začal psát.

a.) "Prožil jsem tu dobu od samého začátku v pozici občana druhé kategorie a nikdo ve mně tu zkušenost nezruší, ledaže by se chtěl stavět po bok popíračů holocaustu."

 

b.) Je tragické být svědkem všeobecného trendu nezájmu a neochoty vydávat takováto svědectví právě proto, že o tom rozhodují odchovanci vrstvy loajální k režimu, jež jim umožnil zdarma vystudovat a získat ke svému postoji žádanou "kvalifikaci." Oni nic podobného nikdy nezažili, ba ani si mnohdy nevšimli, že vedle nich třeba přežívá jakési podivné individuum, co se nezapojuje do veřejného dění jako všichni ostatní..."

 

c.) Mám takovou tajnou blahodárnou vizi, že jednou přijde čas, kdy se lidé začnou ptát: "Proč všichni tenkrát zahodili svoji hrdost a byli ochotni lhát sami sobě? Každý přece ví, že s proudem plavou jen leklé ryby."

A tu přijde nějaký mladý nezatížený historik a řekne: "Ba ne, všichni takoví nebyli. Kdysi o tom psal jeden poděs, (někdo jako Eskymo Welzl), kterého nepustili ani na střední, ale o to autentičtější je jeho výpověď ..."

  

21. - O (ne)kvalitě dnešních potravin:

Názor odborníků: "Jídlo, které bylo za socialismu standardem a normou, je dnes luxusem..."

"Ano, může to tak být, ale dovolím si připomínku:

Všechna taková srovnání -doba za sociálu versus dnešní stav- jsou na vodě, protože gauneři kteří nás okrádají jsou stále titíž, jen k tomu dnes mají daleko více příležitostí. Jsem nezpochybnitelným pamětníkem, ale nevzpomínám si, že by k nám dorazili nějací noví vůdcové z jiné planety. Odchovanci minulé éry, bez morálky, ale s nakradeným kapitálem a nepřerušenými kontakty, se jen rozlezli do celé dnešní politické

a podnikatelské sféry. Nic jiného v tom není. Tak dobrou chuť a volte si je znovu."

 

22. - O novodobé elitě:

"Hoši celoživotně na výsluní, jako Ivan Langer, Marek Benda, David Rath, Petr Nečas a mnozí další bez ohledu na to ve které straně se usadili, jsou jen skleníkovým kvítím bez životních zkušeností běžné poulace. Přesedli pouze z protekčních školních lavic přímo do těch poslaneckých a domnívají se, že si zaslouží hříšné peníze, protože "dřou jako koně." Nevím, kam bych měl z tohoto pohledu zařadit horníka, slévače, dřevaře, nebo zemědělce a mnoho dalších, se zlomkem jejich příjmu."

 

23. - O lidech věřících a nevěřících:

"Každý vzdělaný ateista nás rád poučí o tom, že první život "VZNIKL SLOŽITÝMI CHEMICKÝMI PROCESY !!!"
v takzvané prapolévce mezi žhavými vulkány rodící se Země, nebo nověji, že přišel z vesmíru zrozeného Velkým třeskem, a Zemi infikoval, (když šel jen tak náhodou kolem.) Všechno ostatní už se vyvíjelo SAMO, rozuměj cíleně a inteligentně. Nevadí mu, že jako nevěřící je daleko více věřící, nežli věřící. Stačí mu skrýt

se za stamilióny let."

 

24. - O hrdosti Indiánů:

"Jako kluka, který měl rád knížky o praobyvatelích Ameriky, mě hluboce zasáhla jejich přirozená citlivost
a úcta k Matce přírodě a především hrdost. Raději se nechali vyhubit, než by přijali otroctví na plantážích přistěhovalců.

Častokrát jsem si na ně vzpomněl v uzlových historických etapách života našeho národa. Nositele podobných ctností jako měli ti "primitivové" v nich však nacházíme jen velice obtížně."

 

25. - O církevních restitucích:

"Jediné, co je na nich skutečně špatně je to, že měly proběhnout už dávno. Majetek konzervativní církve dávno mohl dnes sloužit k obživě tisíců dnešních nezaměstnaných a k ještě širší pomoci potřebným
a slabým.

Dnešní požadavky, aby se církve vzdaly svého majetku ve prospěch státu by dnes mohly mít za následek jen jeho úplné rozkradení."

 

26. - O síle Stvoření:

"Je hodně vymožeností a děl, které je možno na lidstvu obdivovat. Vždycky se ale budu bát, že těm jeho "květinám" jednou zblednou barvy, že dojdou pérka veškeré jeho "žouželi", porouchá se vzduchotechnika
a oprýská jeho "Slunce". A dříve či později mohu čekat hlas ze skrytého reproduktoru -Končíme panstvo, dopijem a půjdem- , nebo něco jako -Ukončete nástup, dveře se zavírají...- Proto raději dávám vždy přednost zázračně spolehlivému Stvoření."

 

27. - O Desateru Božích přikázání:

"Roli Jednoho Boha z Prvního přikázání jednoznačně převzaly peníze.

- Druhé a Třetí - nikdo nemusí vědět, pod jakým Jménem skryjeme svoji nezvladatelnou touhu po nich
a v chrámu jaké kategorie se jim budeme klanět.

- Čtvrté - Naše rodiče nechť za nás Ctí charita.

- Páté - Nezabiješ zdatně popíráno neodůvodněnými interrupcemi

- Šesté - Nesesmilníš  je dobré tak akorát pro chudáčky.

- Sedmé - Nepokradeš  nahrazeno hrdostí nad sebou samými, jak ze svých bližních dokážeme ždímat miliony.

- Osmé - Promlouvat a svědčit  mohu co chci, od toho přece mám konečně svobodu slova.

- Deváté - Manželky bližního svého netřeba požadovat, nabízejí se o překot samy.

- Desáté - Statek jeho rozkraden v intencích zákona, ponechávaje osly a hovada osudu svému."

 

28. - O levé pravici a pravé levici:

"Pravolevé rozdělení společnosti je jenom klišé pro neinformovaný lid. Možná tu něco v tomto smyslu bude za padest či za sto let, jestli vůbec. Zatím je zde jen boj o bohatství, ber kde ber za každou cenu. V rychle nabytém majetku se zhlédli nadržení pohrobci minulé éry pocházející z jednoho kadlubu a nahlížející závistivě přes zadrátované západní hranice."

 

29. - O Nejvyšším soudu ČR:

"Měl by být konečnou a nezpochybnitelnou instancí práva, o jehož rozhodnutí se už nediskutuje. Jenomže - co když ale právě on rozhodne proti zdravému rozumu?"

 

30. - O státních dotacích na ekologické kotle:

"Možná by bylo rozumnější dotovat lidem spíš odběr zemního plynu. Vynalézaví občané začnou zcela jistě šetřit, a budou spalovat všechno co hoří. No, potěšpámbu!"

 

31. - O škodlivé slušnosti:

"Říci do očí zloději že krade? Lháři že lže? Nepoctivce označit za šejdíře? - Takový luxus si dovolí jen málokdo, (V  tomto ohledu u mne v současné době boduje můj dlouholetý neoblíbenec Miloš Zeman. Ale to je tak asi všechno, je to neřízená střela, schopná všeho.)

Zvykli jsme si u vlivných lidí všechny jejich prohřešky proti dobrým mravům pokrytecky tolerovat, protože podobná upřímnost je všeobecně považována za neslušnou, či dokonce za hulvátství. "To se přece nedělá," poučí vás kdekdo. Díky tomu jsou gauneři div ne chráněným druhem pod záštitou jakéhosi Zákona o ochraně osobnosti.

Zvykli si už vnímat sami sebe za nepostižitelné a své vlastní postoje jako obecně přijatou normu. Naše opatrnické našlapování okolo a obava pojmenovat zlo zlem je kontraproduktivní pokrytectví, které se nám vždycky jenom vymstí, nehledě na to, že se dotyčný třeba ani nedozví, že to slušným lidem vadí."

 

(Jako příklad viz následující bod 32. Byl to můj příspěvek do novin k předvolební inspiraci. Myslíte si někdo, že vyšel? Odpovím sám: Ani náhodou!) Přesto buďme prosím v tomto ohledu raději hulváty, jinak se z toho marasmu nikdy nevyhrabeme."

 

32. - O drzé sebechvále:

"Zúčastnil jsem se oslavy 90. let jednoho podniku. Představitelé vedení, významní hosté veřejného života, projevy a výčty kariérních úspěchů docentů a CSc. Všechna čest, byly skutečné. Devadesát let je dlouhá doba a během ní se na tomto podniku vystřídaly tisícovky rozmanitých postaviček prostých zaměstnanců, dělníků, techniků, úředníků a dalších - ale o těch zde nepadla zmínka. Zato ve dvou projevech zaznělo "Bohudíky"
a "Pámbuzaplať".

 

Přišlo mi to jako rouhání, výsměch, účelové zneužití pojmu, kterému se tito postarší tmavovlasí junáci po celou svoji kariéru úskostlivě vyhýbali, studovali z práce výše jmenovaných figurek a pak už jen v klidu
a teple pilně pracovali na svých proklamovaných zásluhách, zatímco ony, (ty figurky) den po dni ukrajovaly ze svého zdraví při práci v rizikových provozech. Bylo by pravdivější a čestnější, kdyby pánové soudruzi co se sem přišli veřejně chlubit, říkali místo "Díky Bohu" Díky lůze a naší rudé legitimaci..."

 

33. - O uměleckém zobrazování života:

"Pravdivost sluší i uměleckým disciplínám. - Jsem nadšeným příznivcem inteligentního humoru, dokonce
i toho pro puritány "na hraně". Život však není komedie a masové trendy v naší kultuře, dělat z tragédií "všenárodní švejkovinu"rozhodně nejsou namístě. Pane Troško, Švandrlíku a další, promiňte."

 

34. - O prosbách:

"Nemáme je rádi, usvědčují nás ze slabosti. Stát před někým s čepicí v ruce a škemrat, není pro naše ego nic lichotivého. Když to však někdo podstoupí pro druhého, je z ponížení rázem ctnost."

 

35. - O členství v EU:

"Vem čert všechny ty stesky na omezování naší suverenity, na byrokratická nařízení, na nespravedlivá rozhodnutí. V minulosti si s námi všechny velmoci vždycky jen vytřely oko. Dnes jsme jako součást kolosu
v bezpečí, s právem se hájit. Záleží i na nás, jaké to naše společenství bude. Co by za to naši tátové dali!"

 

36. - O vánočním koledování:

"Výzva v regionálním tisku z 11. prosince 2013: "Zazpívejte si s námi koledy. Co se bude zpívat: Nesem vám noviny, Narodil se Kristus Pán, Půjdem spolu do Betléma, Štědrej večer nastal, Pásli ovce valaši. Kdy: Dnes
v 18,00 hod. Kde: Na zhruba třech stovkách místech v České Republice. Texty písní a místa setkání najdete
v příloze uvnitř listu."

Krásné, tak to má být a tak to mělo být vždycky. Ale nebylo. Proč? Většina lidí vám řekne, že to nešlo, protože byla jiná doba. V některých rodinách a komunitách to ale šlo, přestože byla jiná doba. A vo tom to je..."

 

37. - O Ježíškovi:

"Připomínka a oslava narození Ježíše Krista - to jsou v naší kulturní tradici Vánoce. "Přicházeli a nosili Mu dary", tak je o té události psáno. I my si při takové příležitosti chceme projevovat lásku, proto se se svými nejbližšími vzájemně obdarováváme.

Vnutili nám kdysi cizího Dědu Mráze, dobráka na saních se soby z jiné kultury a teď  na nás mává další pán,

v červené čepici a  kožichu. Jsme z toho v té naší malé české kotlině nějací mešuge, oslovujeme je společně a důvěrně "Ježíšku" a chceme od nich, aby nám nosili dary. Víme aspoň proč?"

 

38. - O rakovině:

"Říká se, že při této nemoci je důležitý stav mysli. Polovina úspěšné léčby skutečně závisí na víře v uzdravení. Domnívám se ale, že tato závislost funguje daleko komplexněji: člověk je dobré mysli tehdy, když ví, že jeho stav není ještě kritický. Je to zvláštní, ale cítí to."

 

39. - O ohlasech:

"Svěřila se mi po vyjítí knihy "Mám strach, že oprýská Slunce", jedna moje postarší známá, že se jí kniha líbí
a že by sama mohla jmenovat pár rodin, kteří komunisty ignorovali a všichni na to vždycky nějakým způsobem dojeli. Ona sama mezi ně nepatřila, ale prý je ráda, že soudruzi už skončili. Povídá mi:

"Petře, proč až teď? Proč jdeš s něčím takovým ven až po dvaceti letech? Máš snad potřebu si do nich kopnout, když už víš, že se ti za to nic nestane?"

Dobrá otázka, ale překvapila mě. Možná jsem v té knize nedokázal říci jasněji, že mi skutečně nejde o to být po bitvě generálem ani se svézt po nové vlně, která už postavila komunismus na roveň fašismu, ale že přece jenom cítím jakýsi dluh vůči těm, kteří  s komunisty nekolaborovali a nechovali se oportunisticky, a tak byli donucení žít své životy v rozporu se svými představami a touhami a dnes na ně nikdo nevzpomene

a neštěkne po nich ani pes.

 

40. - O "kdyby":

"Nemám to slovo rád, ale někdy si říkám, jak by to asi u nás teď vypadalo, kdyby mohli za komunistů vystudovat ti, co bezvýhradně vsadili na morálku (a tím prohráli celý svůj život). Jak by teď asi vypadala politika vedená těmito lidmi, naše justice, školství a kultura, kdyby neemigrovali ti schopní a zásadoví
a budovali svoje sny a potřeby doma, pro svůj národ. Místo toho "jenom" poctivě a zodpovědně rubali uhlí
v dolech, dřevo v lesích, pěstovali brambory a tavili železo v hutích. Tedy pracovali jen tam, kde jim to bylo dovoleno, aby nemohli ovlivňovat dějiny.

 

41. - O oslavě 25. výročí Sametu:

"Byl to tenkrát úžasný zážitek. Seděli jsme v rodinném kruhu doma u televize, pozorovali to hemžení a tekly nám slzy. A ty davy! Jenom jediné mi hlava odmítala přijmout: kde se; všichni tak najednou vzali?! Ještě před několika dny poslušně kopali za své chlebodárce a dnes jim v jakési davové euforii vyzvánějí klíči. To je ale svět! Krásně to i za mne vystihl polský disident Adam Michnik: "Nikdy jsem s vámi nebyl zbabělcem, tak ani dnes vámi nemusím být hrdinou."


42. - O prostořekosti pana prezidenta:

"Kulturnost? Noblesa? Slušnost? Nadhled? Přirozená inteligence?

Kde je vzít? Nositele těchto tradičních hodnot vyvraždili už němečtí fašisté, později je likvidovali komunisti, další utekli za hranice. Máme jen to, co zbylo."

 

43. - O nežádoucím rozdělování společnosti:

"Společnost je třeba stmelovat, nikoli rozdělovat - záludné pravidlo novodobé éry které se objeví pokaždé, když starým společenským nepravostem hrozí oprávněná kritika. Zárukou je vládnoucím strukturám i Zákon o ochraně osobnosti, který si účelově vytvořili. Vždyť na ochranu občana máme běžné paragrafy.

 

Zní to hezky, ale spíš se mi zdá, že je to rafinovaná finta nahrazující tzv. "tlustou čáru", po níž po listopadu 89 volali všichni gauneři,  vstupující  do nových podmínek v převlečených kabátech, čistých jako lilium. Zaklínadlo, které i nadále chrání stejnou garnituru.

 

Rozumím touto optikou i rozhořčení Martina Mejstříka, který z pozice významného organizátora sepsal svůj Deník, tedy dokument o průběhu událostí kolem 11. listopadu 1989. Že se úmysly tehdejších studentů nenaplnily, je dnes všeobecně známo, a že se všechno nakonec vyvinulo ve prospěch představitelů starých pořádků, je známo také. 

 

Mejstříkova DENÍKU se neujal žádný nakladatel, proto oficiálně nikdy nevyšel, nedočkal se žádného veřejného křtu ani recenzí. Autor si celý náklad zadaný tiskárně musel sám odkoupit a se ztrátou rozdat po svých známých. V opačném případě by nepochybně "rozdělil společnost". Škoda. "

 

44.- O nežádoucí solidaritě:

"Ať je Zeman jaký chce, snaží se aspoň plnit sliby, dané zjednodušeně řečeno svým dřívějším spoluštamgastům z Vysočiny.

Tři zneuznaní akademici, které prezident odmítl jmenovat profesory za jejich předlistopadové postoje, nechť si požádají o profesuru Kim Čong Una. (To je samozřejmě jenom zoufalý pokus o vtip). Jejich kolegové, co

s nimi teď proti prezidentovi drží basu si zřejmě taky s jejich dřívějším kolaboranstvím moc hlavu nelámou.  Co je to vlastně za lidi? Jak se profesor s takovým morálním profilem zachová kdyby nás ovládli Marťané? Ach jo."

 

45.- O naší historické paměti:

"Občané jednoho městečka požádali biskupství o povolení vyvěsit ve svém poutním kostele pamětní desku pro svého kněze in memoriam.  Nepovolilo. Důvodem byla farářova minulost v Pacem in terris. Proti verdiktu biskupa se zvedla všeobecná vlna nevole, protože dotyčný kněz se velmi zasloužil o opravu jejich poutního chrámu a místními lidmi byl i lidsky velice oblíbený.

Rozhodnutí biskupství se veřejně zastal jenom jediný občan: "To vážně chcete? V době, co on si tu plácal

s komunisty po rameni, mého strýce, taky faráře, mučili komouši za nic, ve smradlavé kobce."

 

 

CITACE